Too Dark Park

Skinny Puppy-Too Dark Park (1990 Netttwerk Records)

Zrovna sedím ve škole v hodině ZPI takže mi po třech hodinách nudy nezbývá nic jiného než se aktivně zapojit do výuky a nebo si ukrátit čas poslechem téhle sqělé desky.....volím druhou možnost:)

O skinny puppy jsem už na tomhle blogu jednou psal a byl to post o jejich prvním (oficiálním) albu, ale jak už jsem se zmiňoval Too dark park považuji za jejich vrchol. Tohle album je zatím asi nejbrutálnější věcí co kdy SP vydali. Zvuk je oproti ostatním věcem dost industriální, hlas Ogreho hodně zefektovaný a "kapela" používá o mnoho více samplů a hluků než kdy dříve.

Celou desku začíná skladba Convulsion. Jde o jakési intro plné industriálních hluků samplů z různých filmů a celkem "ostrým" bicím podkladem. Hned potom se rozjíždí asi nejlepší věc z alba Tormentor. Ogreho zpěv prohnaný přes distorcion( víc než kdy dříve) se do vás úplně zařezává. Následují dvě "taneční " pecky Spasmolytic a Rash Reflection. Po tomhle nášupu přichází snad jediná pomalá skladba na albu ...dalo by se říct balada Nature's Revenge, kde se na chvíli objevuje i akustická kytara . Běhá z toho mráz po zádech. Shore Lined Poison pak zase rozjíždí nakopnutá rytmika a hodně naštvaný Ogreho zpěv...pro mě má tahle věc punkový nádech. Grave Wisdom se zpočátku jeví jako další balada, ale to jen proto, aby se ke konci rozjela na změť samplerů a zvuků. Taky by se dalo říct že jde o nejmelodičtější skladbu z alba .Tohle si prostě budete zpívat:). T.F.W.O. je asi jediná skladba, kde kytara hraje "hlaví" roli a dokonce není tak přebuzená, takže se dá i na poprvé poznat že jde o kytaru ( u ostatních skladeb je kytara dost z efektovaná a pusobí spíše jako nějaký hluk -udajně pouštějí SP na tomto albu kytary jen ze sampleru). Morpheus Laughing- elktronika a zběsilé zvuky trochu ustupují před drastickým Ogreho zpěvem .........možná bych se nebál říct, že jde o jeho nejnaštvanější věc ..na poprvé je to celkem silné kafe, ale po pár posleších jsem si skladbu dost oblíbil. Poslední věc Reclamation je pak takovým zakončením v podobném stylu jako Convulsion, ale už ne tak brutální.....spíše celé album tak nějak zakončuje.

I když je tahle deska napoprvé hodně těžko stravitelná tak vás na druhou stranu po pořádném naposlouchání snad už nikdy neomrzí. V elektronické hudbě považuji tuhle věc za nejlepší album.
jo jo :)