Tata Bojs + Ahn Trio (Reduta, Olomouc)

Tata Bojs na svém ''mini'' turné věnovanému novému albu Smetana zavítali také do sálu Moravské filharmonie v Olomouci. Na nové desce můžeme slyšet asi nejlepší skladby této kapely předělané do akustické podoby, dalo by se tedy říct, že jde o takovou bestoffku se symfonickým orchestrem:), o který se zde postaraly holky z korejského Ahn Tria.
I když si tu všichni přišli užít klidového komorního koncertu, kluci hned po prvních pár písních ukázali, že ani akustické nástroje jim nebrání rozjet pořádnou show, jak jsme na to u Tata Bojs zvyklí. Na koncertě zazněly všechny předělané skladby z nového alba plus bonusy jako třeba skladby Divnosti a Pan Tečka, které si mohli v akustické předělávce vychutnat jen návštěvníci tohoto turné.
Velmi mile jsem byl potěšen také atmosférou, kterou zde vytvořilo olomoucké publikum. Tak vlídné přijetí jako na tomto koncertě jsem snad ještě nezažil. Myslím, že i kapela byla dost překvapená a odměnila nás na konci hned čtyřmi přídavky.
Ti, kteří by od Tata Bojs čekali na této desce nějaký převrat si budou muset ještě nějakou chvíli počkat, neboť Smetana je jen zajímavě udělaný výběr, kde se kloubí typické ''tatáčovské''prvky s prvky klasické hudby v podání Ahn Tria. Myslím tedy, že na poličce fandy této kapely je Smetana naprostou nutností. Pro příležitostného posluchače to buď může být nudná záležitost, oproti ostatním deskám, nebo právě důvod proč začít Tata Bojs poslouchat. Havní je, že naživo si tuhle desku umí kluci (a holky) obhájit na 100%.

Fotogalerie

Calexico - Carried To Dust (2008)

Calexico je indie rocková hudební skupina založená v Tusconu (Arizona). Dva zakládající členové Joey Burns a John Convertino se poprvé setklali v Los Angeles, kde spolu hráli v kapele Giant Sand. Hudba Calexico je inspirována vlivy Mexické a tradiční Jihoamerické hudby, často také bývá označována jako alt-country a indie rock. Své jméno kapela dostala podle pohraničního města Calexico v Kalifornii.

To co mě v poslední době dost potěšilo je nový počin této kapely deska Carried To Dust. Po předchozím albu Garden Ruin už by si člověk řekl, že to snad ani lepší být nemůže, ale hned po prvním poslechu je jasné, že tahle deska je zase o kus dál. Ono se vlastně skoro nic nezměnilo, pořád jsou to Calexico se svým tradičním zvukem, stejně mi to ale příjde jako slyšet tuhle kapelu poprvé v životě. Snad každá skladba na téhle desce se zdá jako hitovka, ať uz jde o rychlé věci jako Victor Jara's Hands, Writer's Minor Holiday tak klidové skladby Two Silver Trees, House Of Valparaiso nebo třeba takový Caposselovský úlet Inspiracion. Člověk přesně ví co od Calexica čekat, ale stejně je snad každou skladbou překvapený. Takže žádné nudné pokračování, ale zase dost kvalitní alt country, které vás odnese někam daleko do Mexika :). Docela mi při poslechu téhle desky běhá mráz po zádech. Mám z ní opravdu radost!!

http://www.casadecalexico.com/index.php

http://www.last.fm/music/Calexico/Carried+To+Dust

Film School-Hideout (2007)

Ještě bych se přeci jen ohlédl za uplynulým rokem a to formou krátkého reportu z poslechu téhle desky.

Abych řekl pravdu tak právě Hideout mi ze všech těch loňskejch desek vydržel hrát v hlavě co nejdýl. I když se mi na první poslech zdálo že, předchozí alba (hlavně pak s/t) byly o dost syrovější a tohle oproti nim znělo jako krok blíž k nudné melancholii tak stačilo pár poslechů, abych pochopil a vyvedl se z omylu. Na téhle desce můžeme slyšet náznaky ze starých alb tentokrát však dotažené do naprosté dokonalosti. Tím mám na mysli depresivní schoegazing a melancholický zpěv. Obě věci přitom servírované v kabátku tradiční "hitovky". Každý refrén si prostě budete zpívat, ať je jakkoliv zabalený do kytarových stěn. Stačí si poslechnout věci jako Sick Hipster Nursed By Suicide Girl, Lectric a nebo fakt melancholickou punkovku What i meant to say a víme na čem jsme.
Takže zase jeden jednoduchej návod jak mít nějakou dobu co poslouchat.

Rolling year charts

Rok od roku každý upouští od vypracovávání svých "statistik" za uplynulé období, což mě samotného ještě stále neomrzelo a je tak dost pravděpodobné, že tu s tím vším ještě pár let otravovat budu :))).

Top 10-kapely:

1		Skinny Puppy	1,345
2		Fantastic Plastic Machine	579
3		Microfilm	573
4		Film School	509
5		The Gothic Archies	495
6		Boards of Canada	433
7		Sonic Youth	328
8		Belle and Sebastian	296
9		65daysofstatic	283
10		Aphex Twin	271

Top 10-desky:

1		Film School – Film School	304
2		Melt-Banana – Bambi's Dilemma	270
3		Fantastic Plastic Machine – The Fantastic Plastic Machine	256
4		Microfilm – A Journey to the 75th	240
5		Micro Audio Waves – No Waves	234
6		Skinny Puppy – Remission	196
7		Vinicio Capossela – Ovunque Proteggi	193
8		Red Sparowes – At The Soundless Dawn	163
9		Telefon Tel Aviv – Fahrenheit Fair Enough	151
10		She Wants Revenge – She Wants Revenge	145

Top 10-songy:

1		The Gothic Archies – The Abandoned Castle of My Soul	Add this track to your playlist	84
2		Vas Szuszanne – 01	Add this track to your playlist	68
3		our space in time – run red runner run	Add this track to your playlist	61
4		Sporto – Blank And Blanket	Add this track to your playlist	60
5		Film School – 11:11	Add this track to your playlist	58
6		our space in time – the future has been sold	Add this track to your playlist	53
7		Vas Szuszanne – 02	Add this track to your playlist	52
8		our space in time – aviation award	Add this track to your playlist	51
9		Red Sparowes – Alone and Unaware, the Landscape Was Transformed in Front of Our Eyes	Add this track to your playlist	49
10		Woodhome – Trees in the winter	Add this track to your playlist	48

Z koncertů bych bez pořadí uvedl ty nejluxusnější kousky za tento rok :
This Aint Vegas, Djevara, the black heart rebellion, Carsick cars, Sonic Youth, Daturah, Diario, One Starving Day, Mando Diao, Vinicio Capossela, Goran Bregovic, 65daysofstatic, miou miou...........

My Xmas hero :)

Ano! A řeč nemůže být o nikom jiném než je tenhle šílenej sonickej skřet Dan Deacon. Člověk co si na nic nepotřebuje hrát, prostě příjde a neuvěřitelně rozpaří lidi. A o tomhle jsou podle mě Vánoce. Takže moje letošní koledy jsou jasný :))

Monkey Fest (Diario, The Mood, My Dead Cat, AD CALENDAR GRAECAS)

Rok se pomalu přehoupl do podzimního období, což pro mě znamená začátek sezóny klubových koncertů. Stačí jen kouknout na výčet kapel, které se k nám na podzim a v zimě chystají přijet a všem je jasné, že letos to bude ještě pořádnej nářez.
Takovým symbolickým začátkem toho všeho byl pro mě Monkey Fest v kopřivnickém Nora Clubu. Je jasné, že celý večer se nesl ve znamení úžasného setu německých Diario, za které patří pořadatelům opravdu velký dík, ale zatím nebudu předbíhat.

Před Diario ještě můžeme slyšet The Mood, na které jsem se opravdu moc těšil. Jejich Poslední deska Cupid In Your Pump mě fakt dostala a tak jsem byl zvědav, jak to všechno bude znít v živém provedení. Výsledný dojem mi tedy nakonec trochu zkazil jakoby potlačený zvuk a docela odbyté zpěvy, ale nešlo o nic co by se nedalo překousnout. Jen jsem si to zmlsaný studiovými nahrávkami představoval trochu jinak.

No ale to už přichází zlatý hřeb večera Diario. Kapela začíná svůj set poklidným intrem po kterém se docela divím, proč bubeník vyzývá lidi, aby šli tančit. Všechno mi ale dochází, když spustí další věc. Skladba se zase tak nějak poklidně rozjíždí, ale to jen do té chvíle než baskytarista začne nasazovat chladné vražedně rychlé tempo. Bubeník se najednou může zbláznit, a když už se zdá, že jde o absolutní vrchol nastoupí hutně zkreslená kytara. Nastává taneční šílenství, protože nic jiného se v tomhle případě nedá dělat. A od téhle chvíle už kapela nepoleví. Takhle to vypadá když se z bandy od které nic nečekáte stává absolutní hvězda.

Ještě dlouho mi trvá než se stačím vzpamatovat. Mezitím už jsou připraveni My Dead Cat. Na tenhle set se jdu už jen tak skepticky podívat, přesvědčen, že po Diario už mě nemůže nic překvapit. Další omyl. Zase jde o hodně našlapanou kapelu. Chvílemi zní jako nějaký old school punk chvílemi jako post-hardcore. Do toho přidejte výborný ukřičený zpěv, a když je to nakonec všechno tak strašně chytlavé, tak už prostě není nad čím váhat. Lepší zakončení večera prostě nemohlo přijít.