Colours of Ostrava 2007

Po loňské pozitivní zkušenosti jsem se letos rozhodl zůstat na festivalu celé 4 dny a pořadně si užít atmosféru celých coloursů.

Takže s čím se mohl návštěvník (jako třebá já:)) za celé ty čtyři dny setkat:

Čtvrtek
Poté co jsme se ubytovali a chvíli pojezdili tramvajkama po Ostravě (které měli účastníci festivalu zadarmo) nakonec vyrážíme k Černé louce (místu konání festivalu). Tady si musíme bohužel vystát asi 45 minutovou řadu (sami pořadatelé byli dost překvapeni tím, že už na první den dorazilo tolik lidí) a pak hurá na hlavní scénu v podhradí.
Tady zrovna dohráli Gipsy.cz a na řadu se chystá hlavní hvězda večera Goran Bregović & Wedding and Funeral Band (vystoupení je nakonec odloženo o půl hodiny, aby se dovnitř areálu stihli dostat všichni návštěvníci.......další důkaz o rekordní návštěvnosti už první den). Nakonec se snad už všichni lidé dostali dovnitř (areál hradu by snad už ani větší počet návštěvníků nepojal :)) a Goran Bregović může po krátkém zahájení festivalu začít. Tento "mág" balkánské hudby se svým dvanáctičlenným "orchestrem" nám předvádí hudbu ze svých alb, ale i hudbu, kterou skládal k filmům Emira Kusturici. Celý koncert je zakončen mohutným deštěm, a tak se za zvuku posledního přídavku, skladby Kalašnikov běžíme schovat.

Pátek
Po sqvělém včerejším koncertu se vydáváme do areálu už v brzkých odpoledních hodinách. Zde panuje klidná odpolední atmosfára a zatím tady není ani moc lidí. Na scéně v podhradí právě hraje skupina Glayzy (dívčí skupina, která dře recept na bábovku v takovém crossovém kabátku). Další na řadu přichází Anna K, což pro mě znamená asi hodina a půl volného času k prozkoumaní celého areálu a ukrácení si chvíle do té doby, než nastoupí The Prostitutes.
The Prostitutes jsem ještě neměl tu možnost slyšet, a tak jsem byl dost zvědavý. Kapela začíná svůj set slovy "my jsme prostitutky a vy jste klienty" (začínám si na kapelu tvořit svůj názor). Koncert ale celkem dobře odsípá .....podle mě jde o takovou českou reakci na retro brit popovou scénu ve světě.....mno naživo celkem parádní, ale do konce setu nezůstávám.
Pomalu ale jistě se přesouvám na "dolní" scénu na černé louce, kde právě hrajou Sunflower caravan. Stíhám jen část setu , ale i tak jsme velmi mile překvapen . Kapelu tvoří klávesy, basa a bicí, které chrlí hodně chytlavé melodie. Výborná kepelka na kterou si ještě někdy určitě rád zajdu.
Po krátkém seznámení se Sunflower caravan už ale nezbývá než spěchat do evangelického kostela (tento rok nová scéna), kde se právě chystá vystoupit Djivan Gasparyan.

Po příchodu jsem velmi překvapen, že je i tak velký zájem právě o duchovní hudbu, protože evangelický kostel je naplněn skoro k prasknutí. Netrvá to dlouho a už přichází Armenský mistr ve hře na duduk spolu s dalšími dvěmi hudebníky, kteří jej doprovázejí. Koncert Djivana Gasparyana je plný křehkých melodií s takovým orientálním nádechem ....musím přiznat, že jsem byl z tohoto klidového koncertu velmi nadšen a nejenom já, ale i celé publikum, které se umělci odvděčuje dlouhými ovacemi. Opravdu jeden z největších zážitků festivalu.
Koncert končí a nezbývá než se vrátit zpět na Černou louku, kde už zvučí Richard Bona jeden z největších jazzmanů na letošních colours. Přesto, že jde o tak velkou a uznávanou hvězdu, tak mě koncert nijak zvlášť nebere, a když začíná pršet neváhám se přidat k lidem kteří, se běží schovat do klubu Marley, který je opodál.
Tady právě začínají hrát The sideburns a já tak úplnou náhodou objevuji vynikající kapelu. The sideburns do malého klubového prostoru zapadají úplně úžasně a předvádí sqvělou show......něco tak zběsilého se jen těžko popisuje..jisté však je, že The sideburns dokázali svým rock and rollem staré školy vrátit celej klubík do 70. let. Další ze sqvělých zážitků.
Další na řadě byl Vinicio Capossela údajně největší šílenec letošních colours o čemž se všichni zanedlouho přesvědčili. Vinicio chvíli poskakuje na podiu s maskou býka a ohromným svazkem kravích zvonů, aby si za chvíli navlékl ruskou ušanku a černé brýle a spustil další zběsilou píseň...........dále pak následuje maska medůzy, upír(?) .........divákovi nezbývá než žasnout. Pro mě byl tohle nejlepší set co jsem na tomto festivalu viděl........něco neuvěřitelného.
Půl hodiny pauza a na stejné scéně se objevují Cocorosie. Set cocorosie mě po dost nabitém dni příjemně hodil do klidu a teď už nezbývalo nic jiného, než se vydat odpočinout si na pokoj před dalším dnem.

Sobota
Celý areál Černé louky ožívá kolem 13. hodiny odpolední, kde to právě rozjíždí Družina ze Slovenska (kapala hrající celkem nakopnutý mix slovenského folk a world music). Na hradě to pro změnu drtí popová formace Love gangsters (na živo trošku připomínající she wants revange.....navíc taky záležitost dvou lidí), po kterých ale nastupuje pořádné české skáčko Tleskač. Ti odehrávají velmi energický set (nic jiného by se snad ani nedalo čekat) a i když ska nemám moc rád musím uznat, že jde o u nás asi nejlepší ska formaci.
Po výborné hopsací kapele se běžíme kouknout dolů na vystoupení Ivy Frülingové, která ukazuje své popové písně v trochu "ostřejším" koncertním kabátku. Trochu zklamaně pak ještě poslechnu cover songu Kuře v hodinkách v podání Blue effect (nový kabátek téhle písni už moc nesluší a bez flétny podle mě úplně ztratila svou podstatu a kouzlo) a šup zpátky na hrad, kde právě hrají Psí vojáci. Zkoukáváme pár songů téhle legendární undergroundové party(trochu nešťastně zvolené místo pro koncert ve stanu, kde může být v tuhle dobu okolo 40 stupňů) a pak hurá na Balkan beat box.
Balkan beat box (pro mě další z nejlepších zážitků letošních colours) nám předvádějí trochu toho co předvedl předevčírem Goran Bregović, ale rozhodně v o dost více beatovém kabátku. Ve vystoupení se mísí hodně samplů, beatů v tanečním rytmu a to vše je říznuto právě balkánskou hudbou. Kapela sklízí mohutné ovace, ale přídavku se roztančené publikum už nedočká, protože mají nastoupit hvězdy letošních colours Gipsy Kings.
Gipsy Kings to už je zase z jiného soudku než tomu bylo u předchozí kapely. Tady už můžeme slyšet nefalšované flamenco (což pro mě symbolizuje neuvěřitelně živou hudbu a rytmus se kterým se člověk prostě musí narodit). Areál hradu je celý zaplněn tančícími lidmi (sqvělý pohled dívat se na tisícovky vysmátých lidí:).
Koncert končí a v tuto dobu je v areálu snad nejvíce lidí za celé 4 dny, a proto se ukrýváme před vším tím zmatkem do klidného prostředí divadelní scény na Černé louce. To se nakonec ukazuje jako sqvělá volba protože zanedlouho zde vystupuje Michal Nedvěd se svým vystoupením beat box. A máme tady další z perfektních překvapení, které na colours číhaly snad na každém kroku. Michal do lidí pálí své kousky od beat boxu přes vyvolání ducha strýčka Jedličky a po „kapitána amerického snu“. Nejšílenější a nejvtipnější show jednoho člověka co jsem za poslední dobu viděl. S bolavým břichem od smíchu za zvuku pomalých trip hopových rytmů Orange blossom pro tento den opouštíme areál.

Neděle
Neděle pro nás začíná na scéně v evangelickém kostele vystoupením Yungchen Lhamo. Jde o další "duchovní" vystoupení. Yungchen Lhamo nepoužívá žádné doprovodné nástroje, a tak se kostelem rozléhá pouze krásný zpěv této tibetské zpěvačky. Během svého vystoupení také promlouvá (skrz překladatele) k lidem, a tak celé vystoupení působí velmi mile.
Další vystoupení nás čeká opět na Černé louce a jsou to Saucy monky (takové ženské american country trio). Pro mě celkem zajímavý set, kdy na podiu pobíhají cowboyky a hrajou celkem zajímavou hudbu pro moji přítelkyni naopak až "znechucení":)). Radši tedy volíme taktiku ústupu na areál hradu, kde můžeme vidět Ba Cissoko.
Ba Cissoko, kapela dost zajímavá už jen díky nástrojům, které používá (jednadvacetistrunná harfa kora představuje symbol západoafrické hudby. Odnepaměti na ni však smějí hrát pouze grioté, tamní uctívaní profesionální hudebníci a kronikáři. I ti si ovšem dávají velký pozor, aby neporušili posvátná pravidla spojená s tímto neobyčejným nástrojem. Koru totiž ovládají škodolibí a zlomyslní duchové, nerozpakující se přivést všechny nepovolané a hříšníky do stavu nevyléčitelného šílenství. Nic z toho nepodceňuje ani osmatřicetiletý Ba Cissoko z Guineje, jeden z nejrespektovanějších hráčů současnosti: „Koru totiž ovládají nebezpečná kouzla, se kterými si není radno zahrávat,“ varuje Ba Cissoko každého pokušitele.) nás seznamuje s hodně zajímavým Griotským folklórem.......hodně pěkné vystoupení.
Po Ba Cissoko už ale nastupují Mando Diao. Jde o jakousi švédskou "brit popovou" " indie rockovou" kapelu. Set plný chytlavých melodií ala (nemůžu si odpustit) Franz Ferdinand, The strokes (navíc krásně uvedený ústřední melodií mého oblíbeného Mechanického pomeranče :)). Pro mě jde o krásné zakončení colours 2007. Při odchodu ještě můžeme vidět Otentikk Street Brothers neuvěřitelná hip hopová smršť z Mauretánie .............ještě doznívají poslední tony téhle kapely když opouštíme areál ....................prozatím tedy konec a pokračování snad příští rok :))